ve středu 19. ledna 2005
Mudrování je aktivita, kterou lidé (zejm. muži) rádi vykonávají směrem ven, tzn. mluví a píšou. Málokdo to chce poslouchat nebo číst.
Když jsem začínal studovat věci kolem webu, rád jsem četl informacemi nabité knihy Pavla Satrapy a Jirky Koska. Měl jsem tam obzvlášť rád pasáže, kdy odbočili od tématu a vyjádřili vlastní názor. "Aha," řekl jsem si, "budu při psaní taky odbočovat od tématu a mudrovat, je to hezké." To jsem se ale spletl.
Kolikrát si při čtení blogů říkám: "proč jsi, chlapče, napsal tenhle příspěvek? Chtěl jsi ostatním pomoci a předat jim informaci, nebo chceš prostě jenom ukázat, jakej jsi machr a že všechno víš?" No a nakonec to dopadne, že autor je machr a všechno ví, ale já po přečtení nevím nic.
Vezměte si třeba stránky o tvorbě stránek. Trochu do toho dělám, tak to taky sleduju. Je tisíc stránek rádoby pro začátečníky, které mudrují třeba na téma, jestli XHTML nebo jestli rámy jo, a že jako jo a ne, to víte, je to tak správné. A že hlavně začátečník musí vědět, o čem chce psát, dobře vybrat barvy, wysiwyg ne, plus podobné abstraktní kecy. Ale sháněl jsem třeba včera pro kamaráda stránku, která by začátečníkovi vysvětlila, co má dělat v případě, že má problém s přenosem souborů eFTýPkem. Nebo aspoň trochu jak na to. Nenašel.
Vlastní názory a mudrování Jirky Koska nebo Pavla Satrapy jsem měl rád asi z toho důvodu, že jsem věděl, že něco vědí, a tak byly důvěryhodné i jejich tlachy. U autora, který mi nijak nepomáhá, mi tlachání vadí.
Teď je ještě otázka, jestli se mudrováním dá něco zkazit. Dá. Mohlo by se sice zdát, že čtenář prostě mudrovací článek nedočte, jinak se ovšem nic neděje. Ale děje. Čtenář totiž příště raději nepřijde, protože ví, že to minule byla nuda.
Další články jsou v archivu.
Nejnovější příspěvky na hlavní stránce blogu.