18. 6. 2011
Dnes jsem z jednoho svého starého článku odstranil 9 odkazů, které vracely 404ku. V době, kdy jsem článek psal, odkazy samozřejmě fungovaly. Cílový server tak přišel o celkem hodnotné odkazy. Vtipné na tom je, že jde o server, který sám odkazy pravděpodobně prodával (a dostal za to předloni od Googlu snížení PR). Můžu sice ty dříve odkazované články dohledat na nových adresách, ale nějak se mi nechce. Tenhle server mi ukazuje, že o moje odkazy nestojí. Kdybych na něj zase odkazoval, tak příště adresy zase změní. To fakt nemám zapotřebí.
Týká se to mnoha serverů, mnoha webů. Říkám tomu neúcta k URL. Obvykle jde o známé značky, velké weby, Idnes, Seznam, Lupu nebo i Google nevyjímaje. O ty weby se stará taková banda lidí, že levá ruka neví, co dělá pravá. A málokdo řeší, na jakých adresách byly stránky loni. Že na ně mohl někdo z lásky nebo zevnitř firmy odkazovat, je nenapadne. Nebo to prostě neuctivě neřeší.
Pro mě je URL něco jako posvátná kráva. Jakmile udělám stránku na nějaké adrese, snažím se, aby fungovala pokud možno navěky. Možná, že jsem podobný magor, jako ti Indové, co se klaní kravám. Ale zatím mě to nezklamalo. Když už stránku nemůžu provozovat na staré adrese, tak se snažím ji pečlivě přesměrovat adresu na novou, což dělám opravdu jenom v nouzi. Proč? Protože se bojím, že ten mechanismus přesměrování časem přestane fungovat. Znáte to -- věci, které jsou jenom kdesi v útrobách serverů, málokdo kontroluje a málokdo jim rozumí. Pak přijde nový admin ke starému souboru .htaccess a řekne si: "what tha fuck?, zkusíme to smazat, co se schválně stane, hm, nic se nestalo, tak super".
A to je ještě ten lepší případ. Mnohem častěji vidím ve velkých firmách přístup "při redesignu všechno smazat". Ti hloupější nic dál neřeší a nechávají 404ky. Ti vyčůranější přesměrují všechny chybové hlášky na novou hlavní stránku, aby jako nepřišli o rank (což by fungovalo, kdyby platilo, že vyhledávač je stupidní pitomec a uvěří, že se všechny ty tisíce obsahových stránek přestěhovaly na stránku novou). Když už tu změnu adres někdo udělá fakt dobře, tak přes databázi přesměrovává staré články na nové adresy. Jenomže aby to bylo řešení, tak to by to muselo fungovat i po pár letech.
Ach, kdypak se v zadáních výběrových řízení začnou objevovat požadavky typu "nutnost zachovat současné adresy"?
Další články jsou v archivu.
Nejnovější příspěvky na hlavní stránce blogu.