Yuhůův weblog o webu

Furt něco sledovat

Ukecaná úvaha o tom, proč lidé stále chodí na stejné weby.

Antonín Daněk ve svém článku o Facebooku píše:

Facebook vám při kontrole aktualizací přátel zabere jenom pár minut nebo i méně. Tento nevinný čas vám pak dovoluje kontrolu provádět pokaždé, když se dostanete k počítači připojenému k internetu. Pokud pak jste u počítače delší dobu, snadno se přistihnete, že na Facebook nakukujete každou chvíli.

Jenomže tak, jako se dneska kontroluje Facebook, se vždycky něco kontrolovalo. Pouze to nebylo tak mile rafinované, jako je Facebook.

Generace mých rodičů takhle kontrolovala televizní program se slovy "zase nic nedávaj". Někteří moji kamarádi, kdykoli se dostanou k počítači, koukají na kurzy svých akcií se slovy "zase mi to kleslo". Pamatuju časy, kdy jsem několikrát denně otevíral rozhraní různých affil programů, abych se podíval, kolik jsem dnes vydělal. Dodnes takhle kontroluju statistiky svých webů na Toplistu (ale už ne tak často) nebo každých pár hodin koukám do adminu fulltextu, jak dobře sosá robot. Kontroluju takhle email, jestli mi někdo nepíše. Znám jiné lidi, kteří jsou nalepení na Google Analytics nebo AdSense a furt se tam logují a koukají, co se děje. Sledují své aukce v Aukru. Nebo RSS čtečka, to je věc: "zase nikdo nic nenapsal!" Mačká se eF5ka a furt nic, tak se jdou číst zprávy na Ihned nebo kam.

Úplně mi vyrazilo dech, když jsem se kdesi dočetl kolik lidí FURT kontroluje ty svoje akcie. Stále dokola. Proč to dělají? Nebo proč já kontroluju email? Vždyť emaily počkají (kromě těch pracovních). A proč někteří moji kamarádi stále koukají, co se děje ve Facebooku?

Moje teorie zní, že jde o kombinaci instinktu a naučeného chování. Instiktem je řízeno chování ve chvíli, kdy se rozhodnu podívat se někam (na Facebook, na kurz akcie, výdělek adsense, návštěvnost, zpravodajství). Je to nutkání utéct od práce nebo ještě nevstát od počítače a na chvíli se podívat na něco, co mě baví. Je to docela živočišný instinkt, asi jako když se kočička líže nebo pták letí na jih. Jediný rozdíl je v tom, že člověk tenhle instinkt "teď dělat něco jiného" vykoná podle toho, co se vykonat naučil.

A co se naučil? No přece to, kde to bylo fajn. Když se mi na nějakém webu líbí, brnk, synapse se posílí, mozek se učí. Opakuje se příjemný pocit i podruhé? Brnk, synapse je ještě silnější. Stouply akcie? Brnk, paráda. Arthur Dent hezky píše? Brnk, sem budu chodit. Stačí pár úspěchů, asi jako když začínající gambler vyhraje v ruletě, a závislost je na světě. (O závislostech se rozepíšu někdy příště, připomeňte mi to prosím, moji milí čtenáři). A proč se opakovaně dostavuje příjemný pocit? Protože na tom webu je něco nového, něco o kamarádech, kdo mě čte nebo kolik jsem vydělal.

Pokud tam nic nového není, naučení se oslabuje (ovšem pomaleji). Proto se doporučuje měnit často obsah webu. Proto jsou populární sociální weby, kde se něco děje (ne ty, kde chcípnul pes) a kde se něco změní často. Dříve nic takového nebylo, jenom televize, a předtím noviny. Z té doby vzniknul zvyk mít noviny k ranní kávě. A chudinky lidi se celý den nudili, než se začala vydávat Večerní Praha, aby měli čím naplnit i večer.

Instinktu "a teď se na chvíli pobavím", podléhá každý uživatel počítače, pokud jsem si všimnul. Zdá se mi, že "úspěšní" jsou ti lidé, kteří se naučili takhle se bavit nějakou užitečnou prací. Mně třeba vždycky docela bavilo psát blog. Hm, to nebyl dobrej příklad. Tak trochu kultury na závěr. Vlasta Redl zpívá takto:

Šel od role k roli - obhlídat obilí
obilíčko moje, co jsi jest tak pěkné,
obilíčko moje, co jsi jest tak pěkné.

trvalý odkaz